Ozývám se po milionu let s dalším článkem o ironii mého života :D.
Když jsem poprvé viděla jen část své třídy, říkala jsem si, kam to sakra lezu. Všichni mi přišli úplně jiný, zlý, nepřátelský a chytrý
. Všechno se to za ten půl rok vykreslilo jinak. Stává se ze mě někdo jinej. Ty lidi jsou jiný. S těma, co jsem nesnášela, se teď bavím nejvíc a ti, kteří mi přišli fajn, mě teď serou. No jo, nová třída, tak co se dalo čekat. Stěžovala jsem si, že ve třídě nemáme žádnýho hezkýho kluka. A co jsem jako chtěla? Stejně vím, že chodit s klukem ze třídy se nedá. A teď mám, co jsem chtěla. Rovnou dva. Proč, proč proč? :D Navíc, jsou to fakt dobrý kamarádi. Vůbec nevím, co mám dělat, ale zatím dělám to, co vede k tomu, aby se to hezky posralo. Možná to nakonec nebude tak hrozný. Kdyby se mezi mnou a jedním z nich něco stalo, asi by jsme museli dělat, že nic. Ale to je právě to nejhorší. Potkávat se skoro každej den a trávit spolu ten dlouhej nudnej den ve škole. Wow :D A pak je tu další problém... Myslela jsem si, že už do toho nespadnu. Jednou jsem se spálila díky své čtrnáctileté naivitě. Strašně se mi ten kluk líbil, tak jsem si myslela, že to bude jen takovej prví dojem, který jsem se mimochodem držela skoro rok. No, ale ... Když jsem ho poznala blíž, věděla jsem, že už je to pryč. Tak jako jo, líbí se mi, ale jen vzhledově, a tak se mi líbí mnohem víc kluků. Prostě asi jako každý holce. Měli jsme spolu jít poprvý ven a já nebyla vůbec nervozní. Ani jsem si neuvědomila, že to je kluk, po kterým jsem tolik šílela. No a pak jsme se potkali... Hah :D. Takovej román...
. Všechno se to za ten půl rok vykreslilo jinak. Stává se ze mě někdo jinej. Ty lidi jsou jiný. S těma, co jsem nesnášela, se teď bavím nejvíc a ti, kteří mi přišli fajn, mě teď serou. No jo, nová třída, tak co se dalo čekat. Stěžovala jsem si, že ve třídě nemáme žádnýho hezkýho kluka. A co jsem jako chtěla? Stejně vím, že chodit s klukem ze třídy se nedá. A teď mám, co jsem chtěla. Rovnou dva. Proč, proč proč? :D Navíc, jsou to fakt dobrý kamarádi. Vůbec nevím, co mám dělat, ale zatím dělám to, co vede k tomu, aby se to hezky posralo. Možná to nakonec nebude tak hrozný. Kdyby se mezi mnou a jedním z nich něco stalo, asi by jsme museli dělat, že nic. Ale to je právě to nejhorší. Potkávat se skoro každej den a trávit spolu ten dlouhej nudnej den ve škole. Wow :D A pak je tu další problém... Myslela jsem si, že už do toho nespadnu. Jednou jsem se spálila díky své čtrnáctileté naivitě. Strašně se mi ten kluk líbil, tak jsem si myslela, že to bude jen takovej prví dojem, který jsem se mimochodem držela skoro rok. No, ale ... Když jsem ho poznala blíž, věděla jsem, že už je to pryč. Tak jako jo, líbí se mi, ale jen vzhledově, a tak se mi líbí mnohem víc kluků. Prostě asi jako každý holce. Měli jsme spolu jít poprvý ven a já nebyla vůbec nervozní. Ani jsem si neuvědomila, že to je kluk, po kterým jsem tolik šílela. No a pak jsme se potkali... Hah :D. Takovej román...Celej ten den probíhal úplně normálně, nepřemejšlela jsem nad minulostí, skoro nad ničím. Jenže cestou domů jsem si tohle celý přehrávala a uvědomila jsem si, že je to špatně. Já to nechci! Ne teď. S ním už jsem si tím prošla, mělo to bejt kamarádství, protože to chci brát tak, jako on. Protože, SAKRA, kdyby v tom mělo bejt něco víc, něco víc už by se asi stalo :P. Podle mě on nechce. A začíná to docela bolet, protože mi je jasný, co v tom zase vidím já. "Úžasnej dokonalej dlouhej vztah", přesně ten, kterej jsem viděla s H.! :P Ale to už je taky pryč. Všechno mi tak nějak proplulo mezi prsty a proplouvá si vesele dál. Snažím se namluvit sama sobě, že se nechci vázat. Nechci. Ale proč nad ním teda pořád přemýšlím? Nevím vůbec, co dělat, protože jsou tu teď tři kluci, který mám ráda, ale nedokážu se rozhodnout, kterej je ten TOP
! Všechno se to sere, protože nevím, co chci. Měla bych si udělat takovej ten seznam klady/zápory a podle toho se nějak rozhodnout, ale přijde mi to hrozně trapný a radši tomu dávám volnej průběh. No a pak se dívím, že jsem na tom tak, jak na tom jsem :P. V jednom chatovém okýnku si domlouvám "kytaru" a v druhým noc u svýho spolužáka. Uvědomuju si, že kdyby se splnilo všechno, co jsem si vysnila, byla bych asi pěkná coura, ale dobrý na tom je, že se to vážně nikdy nestane. Když si vzpomenu na to, jak se chovám v jeho přítomnosti... Naše prví setkání bylo bezúčelné, prostě jen cigáro, bla bla bla a ahoj. Ale v tom druhém už jsem plánovala, jaký výsledek budou mít moje slova. Jak to celý dopadne. Tohle je u mě znamení, podle kterýho poznám, že toho dotyčnýho fakt chci. A strašně mě to sere :D. Zase se akorát budu litovat a to kvůli tomu samýmu klukovi. Bože! :P Takovej strašnej stereotyp. Měla bych to už nějak utnout. Udělat něco, po čem na sebe budu tak nasraná, že nad něčím TAKOVÝM ↑ nebudu chtít přemejšlet :D
! Všechno se to sere, protože nevím, co chci. Měla bych si udělat takovej ten seznam klady/zápory a podle toho se nějak rozhodnout, ale přijde mi to hrozně trapný a radši tomu dávám volnej průběh. No a pak se dívím, že jsem na tom tak, jak na tom jsem :P. V jednom chatovém okýnku si domlouvám "kytaru" a v druhým noc u svýho spolužáka. Uvědomuju si, že kdyby se splnilo všechno, co jsem si vysnila, byla bych asi pěkná coura, ale dobrý na tom je, že se to vážně nikdy nestane. Když si vzpomenu na to, jak se chovám v jeho přítomnosti... Naše prví setkání bylo bezúčelné, prostě jen cigáro, bla bla bla a ahoj. Ale v tom druhém už jsem plánovala, jaký výsledek budou mít moje slova. Jak to celý dopadne. Tohle je u mě znamení, podle kterýho poznám, že toho dotyčnýho fakt chci. A strašně mě to sere :D. Zase se akorát budu litovat a to kvůli tomu samýmu klukovi. Bože! :P Takovej strašnej stereotyp. Měla bych to už nějak utnout. Udělat něco, po čem na sebe budu tak nasraná, že nad něčím TAKOVÝM ↑ nebudu chtít přemejšlet :DJe to fakt TOP :P