close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2012

I´m really fucked up!

31. prosince 2012 v 14:49 | Bíí |  Kecyyy
Návštěvnost mýho blogu je v tahu. Co jsem si na starým blogu vybojovala, jsem tady ztratila. Moje lenivost zvítězila :D
Jsem fakt mimo poslední dobou. Pořádně ani nevím, co od toho novýho roku čekám. Chci vztah? No, asi jo, když se tady o něco tři měsíce jako ta blbka snažím :D. Chci, chci, chci ... To je do trochu jiný rubriky :D
Nevím, jak budu dneska večer vypadat, jak budu vypadat zítra. Nevím ani, co se tam dneska bude dít. Prostě spíš doufám, než plánuju. Spontánně si vkročím do dveří a nechám se unést vlnou alkoholu a jinejch drog! Už se těšííím...:)
Poslední dobou dost přemýšlím nad tím, co se v roce 2012 stalo. Co se změnilo. Tyhle úvahy mívá skoro každej takhle ke konci roku. Ale já je nikdy nemívala. Prostě jsem si jen řekla: "Snad to bude letos lepší!"
Jenže teď je to úplně jiný.
Na začátku roku mělo bejt všechno obyčejný, ale jakmile jsem se já a T. pohádali s I. (:D), tak se toho změnilo opravdu hodně. Začali jsme totiž žít. Dělali jsme si, co jsme chtěli, říkali jsme si, co jsme chtěli ... No problem. Ona si žila svůj dilinovskej život a nám bylo všechno jedno. To byl jen začátek všeho. Takovým vrcholem byly prázdniny. Letní krásný volný a úžasný prázdniny♥! Milovala jsem na nich všechno. Ať vzpomínám na vodu, na tábor, na soustředění, na moře, nebo i na obyčejný velimský proválený a proflákaný dny => všechno bylo super! Poznali jsme nový lidi, změnili jsme se :)
Chce se mi až brečet, totálně :D všechno to uteklo tak rychle. Když se dívám na fotky, ani nevěřím, že jsme to tenkrát byli my. No, pak začala škola. Hned bylo jasný, že se s T. budeme vídat. Ale taky je to změna.
Gympl mě změnil dost. Oblíkám se jinak, jednám jinak... Jsem celkem flegmatička, co se věcí do školy týče. Neučím se, seru na to, ale jsem šťastná :D. Lidi ve třídě jsou super. Navíc jsem poznala člověka, co mi už dlouho dost dobře ničí klidný školní dny :D :D change. Poprvé v životě jsem si zkusila bejt zamilovaná. Ne platonicky
No a to je ten největší joke!
Půl roku jsem se trápila, rok žila s tím, že už ho nikdy neuvidím. Že už nikdy nezjistím jeho jméno, odkud je. Konec roku mě překvapil. Vážně bych nikdy nevěřila tomu, že si budu skypovat a psát se svou Beat festovou láskou!! :D
Jo, všechno dokáže překvapit.
Už chápu, proč můj blog nikdo nečte :D Pořád se lituju a píšu takový kratší denákový zápisky. Ale asi to tak má bejt. Už je mi vcelku jedno, kdo si tohle všechno přečte. Je mi jedno, co si o mě kdo myslí.
Těším se na ten stav, kdy si dám tři panáky a bude mi jedno úúúplně všechno!!!
:)

Každej si přiveze z Anglie něco jinýho.

2. prosince 2012 v 6:08 | Bíí |  A jiný blbosti!
Protože jsem už od půl pátý vzhůru, nemůžu spát, blbě se mi dejchá, ale nemůžu si dojít ani pro čaj, upravuju fotky, dívám se na "On je fakt boží" a přidávám článek :).
Tentokrát asi opět zase bez textu...
Ale broz už začnu fotit nový fotky. Tohle pořád vyhrabávám ze složek půl roku starejch, teda kromě Anglie. I když mi přijde, že jsem tam byla někdy před pěti lety. Jela bych hned ♥:)
Celkem jsme s kámoškou vyfotili před dva tisíce fotek. Některý jsou hrozný, ale jiný "docela" jdou.
Nechci moc soudit kvalitu, jelikož je většina focená z mýho foťáku :D
Hlavní je to, že jsou z místa, kde jednou budu žít :*

Protože Vánoce :D

1. prosince 2012 v 20:56 | Bíí |  A jiný blbosti!
Autor: Bíí, která si myslí, že ta fotka je trošku nekvalitní :D :D

Samota a prázdnota.

1. prosince 2012 v 18:07 | Bíí |  Kecyyy
Ahoj.
Dnes piju již asi sedmý čaj a vůbec mi to nevadí. Pytlík čaje se mi pomalu rozpadá v horký vodě, ale já najednou nejsem schopná se zvednout a vyhodit ho do koše. Nejsem schopná naprosto ničeho. V pátek jsem měla pocit, že jsem šťastná a víte co je vtipný? Já asi vážně šťastná byla! :D Ale jak to tak bývá, pokazilo se to. Pokazilo je tak hezký slovo, ani nevím, jak jsem ho mohla napsat. Jednoduše se to posralo! ;)
Taky míváte takovej divnej pocit, kterej se vám na jednu stranu líbí, ale na druhou stranu by jste se ho chtěli zbavit? Prostě si tak jdete sami z nádraží, nebo ze školy ... Máte čas přemýšlet, ale přemýšlíte v celku pořád o tom samém? Protože jestli ne, tak jsem asi magor :D. Vidím ho všude! Když zavřu oči = vidím ho. Otevřu je = vidím ten zatraceně hezkej ksicht! Nemůžu si pomoct, chci se to odnaučit, ale nevím jak. Nenávidím ho za to, co mi dělá, ale nedokážu si říct: "Kašlu na něj." Nedokážu zapomenout, přehlížet, nenávidět ... Někdo by to asi pojmenoval jako "zamilovanost", ale já to říct nemůžu. Asi proto, že se bojím. Už jen to, že jsem si připustila, že ho chci nejen kvůli tý sviňárně, ale kvůli sobě ... Už to mě udělalo dost zranitelnou. Však to teď taky vidím :D
A teď opět k tomu, proč to seru na TT.
Jde o to, že se cítím moc sama. Nenaplněná, neoblíbená … Jo, jasně. Spousta kamarádů mi píše, že to bude OK, ale upřímně… Kolik z nich vážně věří, že to v pohodě bude? Není to spíš jen ze slušnosti. Jakože: "Je to kamarádka, přece jí neřekneme pravdu…" Sakra, já tu pravdu chci! Nemám na něj. Já to vím, ale stejně ze sebe pořád dělám krávu. A moc mě to všechno mrzí. Chtěla bych od rána až do večera, celý den, sedět v posteli, dělat si svařáky a čekat. Čekat, kolik lidí se ozve. Kolik jich bude chtít vědět, jak na tom jsem. Chtěl by to vědět i on? Zajímalo by ho to vůbec, že jsem se celý týden neukázala ve škole? Nechci dělat závěry, jelikož nemůžu. Nevím, proč se na mě v pátek vykašlal. Nevím nic …
Užírá mě to ticho, prázdno. Prázdno a ticho uvnitř mě :P. Svádím to všechno na něj, ale ve skutečnosti si za to můžu já.
Kdych se já, kráva blbá, nezamilovala!
Byli bychom kamarádi. Jako kamarádka bych mu odpustila, že nejel. Prostě mu do toho něco důležitějšího vlezlo. Ale teď, když se mu snažím naznačit, že ho chci, nedokážu pochopit, že bylo něco důležitějšího. Zní to sobecky. A já si to uvědomuju. Ale sakra! Pět slov? Vážně? Pět slov bez jakýhokoli náznaku lítosti? To nasrat … Požaduju sakra dobrý vysvětlení!! Přece nikdo nestojí za to, abych se podceňovala, nebo ne?
Tak proč se tak cítím.
Jakoby odešel na míle daleko ode mě. Jsem zase tam, kde jsem byla!
Je to blbej pocit. Ta samota.
Máte kolem sebe spoustu lidí, ale stejně víte, že vám nemůžou pomoct. Protože každý samota je nějak jiná a každou dokáže zahnat jen jeden jedinej člověk. U mě je to ON. Ale on je pryč. Nepíše, nevolá … Nic. Jsem asi vzduch. Prostě plivnul do prázdna a asi se nic nestalo. Ale ve skutečnosti stalo. Mě se něco stalo.
Ach jo. Zase se lituju :D.
Měla bych bejt úplně v klidu. Ale nejsem. Asi se půjdu učit. No, i když … Ale proč ne.
Budu dělat nedostupnou :D
P.S.: Nikomu (ani těm nejzlejším lidem na světě) bych nepřálo to, co teď zažívám!!!